Basnicky.sk

Jdu tmavou uličkou,
dopadá na mně světlo hvězd,
oproti jde díte se svíčkou
a řekne mi, jaký osud musí nést.

Je samo, nemá rodiče
ani žádné blízké lidi,
je dítětem ulice
a říká, že mu moc chybí.

Teď pláče a držím ho v náruči,
celé se klepe zimou,
mé srdce bolesti buší,
vždyť já pláču i nad obyčejní rýmou.

Po hodinách se s ním loučím
a jen teď se ho na jméno ptám.
„Jsem svědomí,“ rěkne, „a teď tebe skouším.“
„Jo,“ řeknu, „a proč to už znám.“

To dítě postaví se a začne utíkat.
Pomalu mizne ve tmě.
Já začínam pomalu plakat,
že špatné je svědomí mé.

Jen teď vím co jsem učinila:
Všechno jsem chtěla stuj co stuj,
za své chyby jsem jiných vinila,
jen teď vím, že musím zmenit život svuj.

PS: Prepáčte za prípadné chyby českého pravopisu =cD