Já bloudila jsem tmou
temnou
vtahující
opuštěnou
žíznící
po světýlku svíce
šla jsem vstříc její necudu
mé stopy ztrácely se
tma měnila se v obludu
a noc lehká se mi přesto
někdy zdála
když bez dechu jsem usínala
a sny ztrácely se v sněhu
křičela jsem v běhu
zavřenýma očima sahala jsem
po matném třpytu hvězd
taková - jen další
z mnoha cest
na kterých ztrácejí se duše
já bloudila jsem lesem
stromy dvíhaly se
až do nevidění
hladila jsem slupku kůry
za slupkou - až nemohla jsem víc
když řezaly mě paže
a čekala jsem zda vítr
stopy za mnou smaže
zda zjeví se mi cesta
třebaž jenom nejasně
někde pod keřím
nebo divý pták mě uchytne
a zachvěje mnou -Přestaň!-
ne - tak šla jsem dál
i za další zatáčku
a za ní další Ne
a znova skláněla jsem se
k zemi, pod kterou a nad kterou už
nikdo není, není
snad v té chvíli ani
nebylo mě vidno
a ta duše v sněhu
třepala se a chvěla už
celkem tiše
když budeš jednou v lese
slyšet co jen nepatrný vzlykot
to jen jedna duše prožívá
své ticho
Dátum vloženia 5. 2. 2015 19:26Dvojbodka
Mé vše dní
Básnička je vložená v kategórii Smutné
Počet zobrazení básne 2103
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti
Komentáre k básničke
- Syber
u mňa naj...
stromy dvíhaly se
až do nevidění
hladila jsem slupku kůry
za slupkou - až nemohla jsem víc
když řezaly mě paže
R
6. 2. 2015 21:51