Basnicky.sk

Dvojbodka  Zobraziť/skryť lištu autora

Mé vše dní

Já bloudila jsem tmou
temnou
vtahující
opuštěnou
žíznící
po světýlku svíce

šla jsem vstříc její necudu
mé stopy ztrácely se
tma měnila se v obludu
a noc lehká se mi přesto
někdy zdála
když bez dechu jsem usínala
a sny ztrácely se v sněhu

křičela jsem v běhu
zavřenýma očima sahala jsem
po matném třpytu hvězd
taková - jen další
z mnoha cest
na kterých ztrácejí se duše

já bloudila jsem lesem
stromy dvíhaly se
až do nevidění
hladila jsem slupku kůry
za slupkou - až nemohla jsem víc
když řezaly mě paže

a čekala jsem zda vítr
stopy za mnou smaže
zda zjeví se mi cesta
třebaž jenom nejasně
někde pod keřím

nebo divý pták mě uchytne
a zachvěje mnou -Přestaň!-
ne - tak šla jsem dál

i za další zatáčku
a za ní další Ne

a znova skláněla jsem se
k zemi, pod kterou a nad kterou už
nikdo není, není
snad v té chvíli ani
nebylo mě vidno

a ta duše v sněhu
třepala se a chvěla už
celkem tiše

když budeš jednou v lese
slyšet co jen nepatrný vzlykot
to jen jedna duše prožívá
své ticho
Dátum vloženia 5. 2. 2015 19:26
Básnička je vložená v kategórii Smutné
Počet zobrazení básne 1592
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah

Odoberať RSS kanál tohto autora RSS kanal

linky Uložit a zdieľať

Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti

Komentáre k básničke
  1. Syber

    u mňa naj...

    stromy dvíhaly se
    až do nevidění
    hladila jsem slupku kůry
    za slupkou - až nemohla jsem víc
    když řezaly mě paže

    R

    6. 2. 2015 21:51