Basnicky.sk

Sve mile na zaznamnik vzkaz jsem namluvil:
"Navecer se stav, zazijeme par peknych chvil,
vydame se z realneho na romanticky svet
a verim tomu, ze nebude se nam chtiti zpet."

"Prisla jsi"
Takze ted tomu nic nebrani,
vydat se na cesty poznani.

Sedime tu spolu na panelovem balkone,
misto tech aut dole, videli bychom radeji kone.
Misto smogu, dychat tak zdravy kyslik,
ach, prave mi na ksicht pristal proletajici pytlik.

Slunce zmizelo za stenami protejsiho panelaku,
ted teprve se pozna, kdo ma to na haku.
Jiste ne tamhle ten bezdomovec,
ale snad mozna ten vedle - trhovec.

Drzime se spolu ruku v ruce,
snad jiz blizime se k romantice.
Zpev ptaku nahrazuje dopravni letadlo
a ja rikam sve mile: "Co me to napadlo?"

Jak mohlo me vubec napadnout,
ze z tohoto sveta da se vypadnout,
vzdyt nic nam k tomu neda sanci!

Ani udoli, kde slevaji se reky,
tam slyset jsou jen projizdejici vlaky,
ani hospoda, tam ozyva se falesna harmonika,
nebo prave tohle je ta romantika?