Basnicky.sk

tak me srdce poznava horkost bezcitu.
Horkost zrady a bolest zklamani.
Vsechna slova,pouha tlachani!
Neverim a uz nikdy nebudu,
snasim velkou horkost osudu.
Zivot,proc mi byl vubec dan?
Snad aby vzdy byl smutkem poslapan?
Dopijim posledni dousek z poharu horkosti,
z poharu zklamani zasti a bolesti.
Ja uz nechci,nechci te znat.
Jak snadno slo ti me oklamat.
Z oci sul a ze srdce krev mi vyteka.
Ja uz neverim,neverim v cloveka!
Boli me minulost,pritomnost picha a budoucnost?
Tu uz nevidim.
Uz vlastne vubec nic necitim.
Sama sobe zacinam si lhat,ze uz citim jenom chlad.Chci mit srdce z kamene.
Takove,ktere mi uz nikdo nezklame.
Sama sobe musim si ted lhat,
ze nebudu te postradat.
Vedle tebe byvalo mi tak krasne,
kdo mohl vedet,ze stojim vedle zratce.
Posledni vetu odeme ted uslysis,
Do meho zivota TY,ty uz nepatris...