Basnicky.sk

Amálka ve věžičce uspořádá bál
pozván vsak je jen jeden pán
A tancovat? Amálka vůbec se nechystá
touhou rozpálená čeká svého hosta .

"Už je tady, už je tady, krasulik můj"
a běží mu vstříc.

"Ne Amálka nechoď ke mně blíž, dvě kroky zpět hned zprav, a vzdal se ode mne!"
vyřkl krasulik krutá slova
"Ne krasulik můj, já už budu hodna, ne, ne, ne"
no krasulik dále hraje se na kruťase
do křesla pohodlně usází se
"Budu tu s tebou Amálka celou noc, ale nesmíš ku mně udělat ani krok"

No Amálka ta nevzdává se
odvěkou ženskou použije lest
její oděv kousek po kousku na zem padá
rozhodne se krasulíka svést
do svých pohybů všechnu něžnost vkládá
co chtěla mu nabídnout
jejím milencem se však na tentokrát stává
chladný ve věžička sloup.

Ten záměr jí ale docela nevyšel
a přes slzy se už jen diva
jako krasulik tím, co mělo patřit jejímu lůnu a její rtům
tak trestuhodně mrhá.

Amálka touhou už do mdlob padá
rukou cestu ke svému lůnu hledá
zmírnit chce svou žádost co nedá se snést
no krasulik jen pošeptá
"Ne Amálko ne, takhle ne"
/ Hoc za ten pohled pozhášel by do věžičky poklady /
no přemáhá se a na Amálku nebere žádné ohledy.

K Amálce musí se tak tvrdě chovat
za to že na sebe tak dlouho nechala ho čekat
a nehodná nyní pyká
ze trápila tak svého krasulíka.

Amálka do koutku věže se schoulí
jen chlad hladí její nahé tělo
Krasulik jen pošeptá
"Dobře víš Amálka tohle stát se nemuselo"

"Zítra přijde opět a pozítří zas"

Další noc k lásce své musel chovat se zas krutě
aby zadostiučiněno bylo trestu
neposlušný Amálce za záda dá ruce
a k chladnému přiváže je sloupu.

Na čtvrtou noc Amálka už s pokorou sama k sloupu kleká
ze krasulik přiváže ji s láskou a pokorně čeká
no krasulik místo rukou tentokrát zaváže její oči
pošeptá jen "Lásko moje neměj strach"
a nehodná nemůže už vyřknout ani slovo protestu
její ústa už plné lásky jsou
a zbytky moku stékají jí po rtech.

Po chvilce Amálka chystá se z kolen vstát
no krasulik jen pošeptá "Zůstaň láska moje tak"
nežne za boky ji zvedá
ze zadu do Amálky vniká
"Ach!" věžičkou ozval se sten slasti kořeněný bolestí.

V boji dvou těl do rána míchala se brutalita s něžností
proudem tekl lásky mok
už se nim nemrhalo
tohoto bálu byl to hlavní chod.
Za branou věže zůstaly všechna zábrany
ti dva nejtajnější plnili si touhy.

S prvními paprsky slunce ocitl se krasulik s náručí prázdnou
Amálka už není, stala se kometou
a v nekonečném vesmíru ztratila se navždy.

Opuštěn krasulik nyní s myšlenkou zápasí
či další hodnou či nehodnou má stvořit Amálku.