Basnicky.sk

Múj drahý příteli, kterého řádky do mňe vnesli zase nadeji,
že tu možná nejsem jen tak zbytečne,
i když v skutku mé slová nejsou jak ty Tvé výtečné.
Učinils mně napříč mému zoufalství člověkem, já mohla prečíct Tvé myšlenky v příběhu a teď se spovedám před světem.
Né já nepoznám zmysl Tvích otázek, Tvích odpovědí,
jen mně podle toku Tvích myšlenek má ruka bez psaní svědí.
Stejne bych Ti k Tvému "skutečnému snení" nepomohla, nejsem laňka, kráska spanilá ani na jaře kvitnoucí zahrada věčná, to né, spíše ta "laciná slečna"...
Možná chci Ti jen dnes v oparu přehnaných citu z duše vilíčit,
své donquichotské rojčení tak z mé hlavy vyničit,
říct, že k probuzení v novém světe Ty nemusíč ješte umírat, nemusíš se strácet, zbabělosti podlíhat.
To místo je i tady, i v tomto bezndejném světe, i když ho nevidíme mnohokrát v rozvinutém květe...
To místo je i tady a já ho videla i bez toho abych umřela...