Basnicky.sk

Plujou mraky nad krajinou,
ten první ví vždy kudy jít,
už nemám holku, hledám jinou,
kterou bych směl políbit.

Vezmu z kůlny půlku dřeva,
malou bárku postavím,
holky světem hledat třeba,
tak s ní řeky proplavím.

Věsnicí kde žiju sám,
jen malej potok proplouvá,
míří dál však ku řekám,
tak zde má bárka vyplouvá.

Dnes naposledy zamávám,
kde dům a louky zelený
a za svou bárkou nechávám,
jen bílý vlnky spěnený.

Na své ceste potkávám,
bárky stejné i jinačší,
hodně lidí spoznávám,
co jim půl štěstí nestačí.

Co také vzali bárku svou
a na pouť se s ní vydali,
co také zbyli sami z dvou,
neb štěstí celé hledali.

Co nesčítali výšky ztrát,
bo v lásce, dobře vědeli,
můze jen jeden milovat,
no dál tak žít nechtěli.

Záhy se tu potok stáčí
a svou cestu hledá dál,
starej kačer zobák smáčí,
proud mě táhne k řece dál.

Modrý potok do řek vtéká,
které plují alejí,
hle u břehu se holka svléká,
kde řeka pění peřejí.

Já chvátám veslo dolu proudem
a tlačím bárku k břehu vstříc,
snad tam bude holek houfem
a snad si budem mít co říct...

Posledná aktualizácia: 31. 8. 2009 16:41