Basnicky.sk

Je to dávno, ach tak dávno co se teplo svíc dotíkalo tvých očí.
Stojíš před čarodějem co ti vše slíbí.
Starý pán ti čte za okínkem pohádky a jak se ti líbim?
Vlásky stočené jako slizský had se opírají o studený klín.
Svlečené naděje o pohled na zpátek,
jen kameny hážeš za svou nedostupnost.
Nechytej se křídel, chytám nato vztek!
Vsouváš mi každou noc listy, tak už dost!
Není nad čerstvou jabloní,
klepu ti do spaní?
Už ani ten strašák ti vrány neodplaší,
tmavé šlápoty tě nasledují.
Ach ne, jaký je konec?
Ha ha ha, to ty jsi ten lovec...