Opět nic neříkáš a já s tebou mluvím,
tělo mi sálá... teplotu mám..
Stále s Tebou promlouvám
a Ty říkáš: nerozumím, co myslíš.
Co Ti mám na to říct...
To jsi u mne jen proto?
Jen proto...jen proto...
Teď nerozumím já proč
Jsem, jako hvězda padlá.
Meteorit vyhaslý.
Víra, láska uvadla. Žízní mne.
Jednou jsem se napila
Lásky a teď se ptáš a nerozumíš.
Věřit mám. A sílu najít sama,
že mne to posílí.
Můj srdeční sval ochabl.
Prosím pomoz mi.
Mlčíš...Dnes mlčíš. Stále.
Mlčení jen.
Otáčim hlavu a podívam se
oknem ven, děti si tam hrají.
Štěbetají jak ptáci mladí
i my jsme si tak nedávno hráli.
Srdce již ožíva
radovat se začíná.
Už vím proč mlčíš.
Dátum vloženia 6. 11. 2008 11:48Metuzalemka 
Mlčení
Básnička je vložená v kategórii Zaľúbené
Počet zobrazení básne 1631
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti
vybrali.sme
Linkuj.cz
Jagg.cz
Google
facebook
yahoo!
digg
delicious
furl
