Basnicky.sk

Na půlnoční obloze, každý večír přistává můj zrak,
pozoruji hvězdy a pořád se ptám, pořád jen jak.
Jak je možný, že v takovém množství hvězd,
není ani jedna, která svítí jenom pro mé srdce.

Snažím se zapálit v mé duši, malý plamének naděje,
zažhnout malou iskérku, která mou duši zahřeje.
Ale až teď chápu, že v mé skládance chybí druhá půle,
není to moc a předse hodně, jenom kousek laskavé vůle.

Modlím se večerem k strážci zamilovaných, panu měsíci,
sedíc na kolenou, šeptám slova, které jsou prosící.
Stále doufám, doufám, že žije ve mně naděje,
že se jednou na mně, nějaká ta hvězda usměje.