Basnicky.sk

Mé vzpomínky mě nejvíce vážou k místu, které je na hranicích Maďarska se Slovenskem.
Tohle místo je poměrně odlehlé od nedaleké vesnice, tudíž tam je až "udivující" ticho.
Stromy kolem, plné zeleného i žlutého listí mě vyslechnou a radí jak dále "jít".
Stačí když si jen sednu na vodou obroušený kámen, zavřu oči a naslouchám, jak mi řeka velice tiše šeptá a promlouvá do duše. Slyším i rybky jak si pod vodou pohrávají. Vůbec neberou na vědomí, že by mnou mohli být ohroženy.
Pomalu se začíná schylovat k večeru, den se mění na noc a vše živé kolem usíná. Proplula už i poslední loď a slunce svými barvami také dává najevo svou ospalost.
Příroda toho dokáže hodně a také tohle moje nejoblíbenější místo "stvořila".
Vděčna za tuhle krátkou či delší chvíli otevřu oči a bez jakékoli myšlenky koukám na odrážející paprsky slunce na hladině řeky.
Všichni, kteří se dokáží na svět dívat i z té lepší stránky, se určitě po tomhle odpočinku budou cítit lépe a uvidí, jak vlny odnáší všechny starosti pryč...