Basnicky.sk

Nevnímala nic.
Hluboce kontemplovala s klidným bušením srdce.
Pravidělne dýchala a řasy ji kmitali nahoru a dolú.
Neřekla nic.
Malý náznak úsměvu by neodmítla, ale ten její by byl taky zbytečný.
Tiše vstoupila do nikdy nespočítané dimenze a oddala se scenáři.

Cítila jenom teplo a vúni jeho vlasú. Neměla v plánu se s ním setkat. S tím, jak teď žije, byla spokojena. Nechtěla si vytvářet další problémy. Z kapsy vytáhla připraveného jointa a zapálila si. Ubalila si ho sice na úplně jinou příležitost, ale tahle chvíla ji přišla taky celkem vhodná. Teď a tady. Zavřela oči a nechala se unášet vánkem přijíždějícího léta.

Neslyšela nic.
Přicházel.
Sedl si oproti ní a jenom koukal. Zapálil si cigaretu a zkoumal její rty. Ucítila špinavý dým a vědela, že ji objímá pohledem. Ohořek zahasil o svou botu a beze slova odešel.
Neřekl nic.
Nezdravil se.
Byla překvapena, že vúbec přijel, nežádala ho o pohár vody ani o modré kytky.

Lehla si doprostřed silnice a začala se smát. Bylo o deset minut pravé poludní týden po tom, co k ní beze slova přijel. Smála se a křičela:
„Nezanechals nic! Vúbec nic, slyšíš?!“
Pak začala plakat a svíjet se na hořkém asfaltu. Uvědomila si, že se musí uklidnit a tak naslouchala kolemjdoucím broukúm. Nejraději měla ty černo-červený, se kterými se hrávala ješte jako malá holka. Vzpomínala při nich na své detství ve školce.

Pomalu zapadající slunce ji nutilo spát, ona se však pevně postavila na nohy a utíkala dovnitř. Sebrala svúj skicár, prolistovala a našla jeho portrét. Stránku vytrhla a hodila do popelnice. Uvelebila se v postýlce a ve stropu hledala hvězdy. Kráčela po znameních a rátala osudovou numerologii. Když došla doprostřed filmové záře, musela čekat, až se opět uráčí přijít. Netrvalo dlouho a hleděla mu přímo do tváře.

Zložil si věci na židli, řekl, že je unaven a šel spát. On mluví! Pomyslela si, aspoň něco. Celou noc na něj koukala, jak mu kmitají řasy a vlasy se hrají na blázny. V pět hodin ráno se jeho víčka otevřeli. Ve chvíli myslela na úsměv, ale kdyby byl, byl by stejný? Rychlý pohyb ji sundal ruku z jeho zády, oblékl se a zmizel ve dveřích. Nic. Ani slúvko.

Vrátila se do filmového světla a prstem na mape se ocitla na Třinácté hvězde. Olizla si ztékající kapku krve, zfoukla svíčku a po nikdy nespočítané dimenzi si přičichla k uschlým sněženkám.

Posledná aktualizácia: 24. 3. 2014 23:26